PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1074.)

V tu neděli, kdy Omnis terra zpívá

se ve chrámech, sníh napad takou spoustou,

že ležel zvýši několika loket.

A hvězda zlověstná se v noci na to

zjevila na nebeské tmavé klenbě

s velikým ohonem a měsíc svítil

krvavým světlem, což se opáčilo

i v příštích nocích. Papež Gregor poslal

všem vládcům světa křesťanského listy,

kde připomněl jim, že jich říše vesměs

stolici svaté patřily a patří,

že nutno tedy, by si pospíšili

je v léno vzíti od nového pána.

A do Čech, Uher, do Ruska a Polska

legaty vyslal, aby vybírali

poplatky lenní. Do Korsiky, Španěl,

do Anglie a v dálné Skandinavsko

svou vůli vzkázal. Králi Heinrichovi

psal do Němec, že odhodlán je táhnout

na prsou s křížem proti Saracenům

a neustoupit, dokud nepovznese

znak Kristův nad místem, kde hrob je boží.

V tom roce v září v Pechnicích, vsi jedné

v augsburské diecesi, našli lidé

ve hnízdě mladé havrany, již přišli

úplně nazí, bez peříčka, na svět.

Též Heinrich král se toho roku smířil

s odbojným lidem Durynků a Sasů

pobořiv hrady, které v zemích jejich

byl postavil a které hlavně byly

příčinou sporu. Legatům, jež poslal

pan papež k němu, to dal ujištění,

že navrátit chce církvi její statky

a kněze sesadit, jimž dokáže se,

že simonií hodností svých došli.

I Hermann, markrabí, v témž roce skonal,

syn Bertaldův. Kdys v plném květu žití

byl ženu opustil i děcko svoje

a statky všecky, v klášteře pak clunském

mír duše nalezl a cestu spásy.