PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1075.)

V tom roce v neděli, jež prvá v postě,

pan papež Gregor na koncilu církve

sesadit kázal kněze simonisty

a zapověděl jim pod trestem klatby

mše sloužiti a svátost rozdávati.

Též kněžím, kteří po manželsku žili,

nakázal ženy poslat pryč i děti,

anebo vzdáti úřadů se kněžských.

Král Heinrich slavil Velikou noc v Wormsu

a po Letnicích vedl vojska svoje

do zemí saských, jež se znovu zdvihly.

Na řece Unstrutě pak o polednách

se vojska setkala a mnoho lidu

s obojí strany padlo v tuhé seči

a mnozí z Sasů podali se králi.

V tom roce místy zvláštní nemoc vzešla

a jenom mladé lidi napadala,

i vzniklo rozhořčení proti Židům,

neb zjistilo se, že na zhoubu křesťan

po domech, ryncích otrávili studně.

I bylo zabito jich do tisíců.

Když ve vánoční noci leta toho

pan papež četl mši u svatých jeslí

ve chrámě svaté Panny Maggiore,

zdvih křik se a hluk zbraní. Baron jeden,

Cencius vrazil s obnaženým mečem

s zástupem jiných pánů do kostela,

lál panu papeži a rval jej, tloukl

i za vlasy jej vyvlek z basiliky,

na koně vsadil a tmou noci pádil

s ním do své věže. Zatím hrozná zpráva

šla celým městem: uhozeno v zvony,

a kněží v pláči zahalují oltář,

lid bere zbraně, do šiku se staví

a brány zavírá jak v čase války.

Zmučený papež zatím sedí v kobce,

násilník jeho žádá na něm statků,

jež církvi patří, sestry jeho klnou

a viní jej ze hříchu s markrabinkou

toskanskou Mathildou. (Ta byla totiž

přítelkou pana papeže a stála

mu pro budoucnost k pomoci svým vojskem.)

Však ničím nedá zkrušit se pan papež,

a když pak do věže lid římský vrazí

a spásu nese mu i chvíli pomsty –

svým vlastním tělem chrání loupežníka,

jenž nyní v slzách u nohou mu leží.

Lid vedl potom v slávě pána svého

do chrámu Panny, kde pan papež Gregor

mši dočetl tak hříšně přerušenou.

Nebeský Pane, dík Ti budiž za to,

žes nedal ponížiti sluhu svého,

žes plány vrahů rozmetal a zvrátil

jen k velikému jeho oslavení!