PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1076.)

Král Heinrich slavil v Goslaru hod Vánoc

a přiměl v čas ten přední pány k slibu,

že po něm syna jeho králem zvolí.

Hlas mnohý pokoutně tu vinil krále,

že původcem byl nástrah, jež se staly

svatému otci. Důkazů sic není,

však jisto, že už tehdy zrakem přízně

král nemoh zříti k panu papežovi,

jak temnoty syn vždycky nenávidí

poslance jasných nebes. Pýchou puzen,

tou pýchou, která předzvěstí je pádu,

král po vítězství saském, důvěřuje

svým silám více nežli slušno bylo,

příkazů papežových z Říma nedbal

i sliby vlastní splniti se zdráhal.

Biskupství uděloval dle své vůle,

opatství prodával i tučné fary

a na ženáče kněze nedokročil.

Pan papež důtklivé mu psaní poslal

a osud Saulův před oči mu stavě,

církevní klatbou dal mu pohroziti –

však král jen vzkypěl, posly s hanbou vyhnal,

sněm svolal v město Worms, kde v rozkaz jeho

biskupi říšští měli sesaditi

svatého otce. Zaslepil jej ďábel

a pevnou smyčku uplet hrdlu jeho

a hnal jej do ní. Stalo se tak v lednu

v den septuagesimy. Posli jeho

v den quadragesimy v Řím dorazili,

by panu papežovi na synodě

královským jmenem oznámili krátce,

že sestoupit má s papežského stolce.

Však synoda jim sluchu nedopřála

a sám pan papež ochránit je musil

před zlostí lidu. Na synodě téže

nad králem byla vyslovena klatba

a v basilice Petrově pan papež

na hrobě světce, když byl do inkoustu

ukápl vína změněného na krev

Ježíše Krista, podepsal tu bullu,

jíž rozvázáno bylo poslušenství

jak rytířů a pánů tak i lidu

německé říše vůči Heinrichovi.

On vlády zbaven, zatracen a proklet

a vyvržen ze společenství církve.

Zem celá otřásla se při té zprávě

a smutno bylo v říši. Oněměly

na věžích zvony, mší se nečítalo

a svatých svátostí se nedávalo

a nepohřbívalo se na hřbitově,

však za zdí jeho v zemi nesvěcené

a byl-li konán sňatek mezi lidmi,

pak konat směl se pouze na hřbitově.

Hod tento připravil král říši svojí.

V ten čas byl hrabě Gottfried, jenž byl strůjcem

wormského sněmu proti papežovi,

poraněn vlastním kuchařem a umřel.

Též biskup utrechtský, jenž hanu sypal

na pana papeže, vzat náhlou smrtí

bez svatých svátostí, tak došel trestu.

A sucho panovalo roku toho,

že zem se v mnohých místech rozstoupila

a pohltila stromy, zvěř i domy.

Na polích klasy potily se krví,

což vykládá se za předzvěst zlých časů.

V měsíci říjnu sešli říšští páni

se v městě Oppenheimu. Usneseno,

že sesazen má být král Heinrich s trůnu,

když do Hromnic se z klatby nevybaví,

a na den ten že valný sněm se sejde

v Augsburgu městě, k sněmu pak že dlužno

pozvati pana papeže. Král zkrušen

ke všemu svolil. Dal hned odvolati

bláznivý skutek, ono sesazení

svatého otce, složil vládu říše

a poslušně se vydal k městu Špýru.