PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1079.)

V tom roce znovu Heinricha stih klatbou

pan papež na synodě v městě Římě

v měsíci březnu. Proklel jeho zbraně

a slavně Rudolfa za krále uznal.

A svaté apoštoly Petra s Pavlem

na pomoc volal, aby ukázali,

že mohou brát a dávat vládu světa,

jak nástupce jich, papež, tady uzná.

A na to Heinrich posledního máje

v Mohuči sesadit dal od biskupů

svatého otce. V červnu leta toho

pak za papeže Wiberta dal zvolit

biskupa ravennského. Toho roku

počátkem října s Rudolfem se utkal

na řece Elster. Boj byl velmi tuhý

a Heinrich podleh, Rudolf král však padl.

A umíraje pravice své pahýl

(ta ruka uťata mu byla v boji)

pozdvihnuv k nebi zvolal: Hle, ta ruka

kdys pánu mému, králi Heinrichovi,

přisáhla věrnost! – Uťatá ta ruka

do dneška visí v chrámě merseburském.

V tom roce také stalo se, že vlci

vnikali do vsí, ba i v rynky městské,

loupili stáda, požírali lidi,

neb zima tuhá nastala a krutá

a mrazy trvaly až v konec března.