PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1082–1083.)

Po druhé roku toho objevil se

král Heinrich před branami města Říma.

Proklatec marně toužil vrhnout oheň

v svatyni Petrovu. Žár uhasili

a pevné zdi mu zase vzdorovaly.

I odtáh mrzut do sabinské země

a odtud v Lombardii pleně, pále

kostely Páně, statky papežovy

a pánů jemu věrných. V konec roku

po třetí položil se u zdí římských.

Počátkem června, kdy tvrz Leonina

mdlá byla bojem, vtrhl jistý rytíř

Bohumír z Bouillonu ve zdi otvor

a za ním králův voj se vztekle řítil.

Chrám světce Petra pokropen byl krví,

německé meče řádily tu s běsem

po dobu dvou dní. Vojsko chtělo lapit

svatého otce, ten však ušel záhy

a v hradě Andělském se pevně zavřel.

V tom roce ve francouzském městě Nantes

muž jeden mečem opásal se křiče:

Kdos dobrý křesťan, za mnou pojď a pospěš!

I připjalo jich na sta meče k pasu

a šli a za příkladem muže toho

zbíjeli Židy. Rozneslo se totiž,

že Židé v Palestyně přitěžují

poutníkům zbožným návštěvu míst svatých,

že s Mahometany jsou v těsném spolku

a štvou je na křesťany. Tehdy v Nantes

jich pobili, že ulice se rděly

prolitou krví, na zprávu pak o tom

i v jiných městech bylo vystoupeno

a Židé brali trest za Palestynu.