PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1084.)

V tom roce začal reptati lid římský

na trýzeň války, schválil sesazení

svatého otce, otevřel i brány

a Heinrich vešel. Wibert arcibiskup

tiaru vsadil na bezbožnou hlavu

a Clementem se nazval. Načež Heinrich

jím korunován ihned za císaře

a také Berthě koruna jest dána.

Však nyní Pán, jenž dlouho patřil mlčky

(jak zkoušet chtěl by, kam až touží dojít

zběsilost lidská) na strádání věrných,

přikročil k pomstě. Povstal v hrůze svojí

a rukou pokynul a zvrátil všecko.

Pan papež Gregor poslal spěšné posly

k Robertu Guiscardovi v Sicilii,

a Robert přitah. Heinrich odklidil se

v čas z města Říma, papež jeho také.

Lid římský, jenž stál nyní k Heinrichovi,

uzavřel brány. Robert dobyl města

a mořem ohně po Martově poli

vtrh k Andělskému hradu, odkud vyved

svatého otce v palác lateranský.

Že vojsko jeho začlo plenit město,

lid římský zdvih se. Ale Robert zalil

tu vzpouru krví. Aby pak lid římský

k myšlenkám jiným přived, než jsou vzpoury,

dal s několika stran zapálit město.

Plamenné vlny rozlily se čtvrťmi,

hltaly chrámy, paláce a domy

i mrtvoly, jež byly na ulici.

A vojsko drancovalo. Ženy, muži

všech stavů byli chytáni, by na trh

posláni byli dravým Saracenům.

Zloupeny chrámy, hroby mučedníků

obrány o skvost, nádobí a roucha

ze sakristií rvány, mosaiky

stlučeny se zdí – až se zbytky lidu

v kajícných rouchách, s provazy kol hrdel,

k nimž nahé meče byly přivázány,

k vévodě vítěznému dostavily

o pokoj prosíce a holý život.

Bůh dlouho čeká, dlouho shovívává,

však k trestu vstane-li, pak tresce strašně.

Odtáhl Guiscard, s ním šel i pan papež,

jenž zlomen divadlem tím přeukrutným

už cítil, že tu není místa jeho.