PAPEŽ A CÍSAŘ (A. 1106.)

Pán k trestu vstane-li, pak tresce strašně.

Sedmého srpna roku toho zemřel

ten, jenž se císařem zval římské říše.

Tož Heinrich Čtvrtý. Hůř než Joba stíhal

Pán ranami jej. Ráčil osvítiti

hruď syna jeho a syn s mečem v ruce

vstal proti otci, církví prokletému;

a když syn zemřel, vstala vlastní žena

k žalobám strašným proti zlotřilému;

když žena zmlkla, druhý syn se zvedl

a s mečem v ruce začal soudit otce.

A otec prchal jak Kain z místa vraždy,

syn-soudce za ním. A když psanec zemřel

a za noci byl kradmo takřka pohřben

v Luttichu městě, kněží vyhrabali

proklatce rakev ze svěcené půdy

a pohřbili ji na ostrově řeky,

jež slove Maasa, neboť zemřel v klatbě.

Mnich, jenž jak poutník přišel z Palestyny

a pomaten byl na smyslech, klek k hrobu

a plakaje pěl truchlé žalmy smrti.

Svou zprávu končím. Je-li kdo líp zpraven,

ať poví svoje, mně pak odpuštěno

buď k slávě svaté Trojice a věčné,

jíž čest a sláva na věky buď věkův!