PAPOUŠCI.

Mně z duše protiví

se tato chasa pestrá,

jí bratrem pokrytství,

a faleš sestra.

Stem barev peří hrá,

v něm tropů hoří divy,

však chraptivý je hlas,

zobák jest křivý.

Mně skalní jiřička

dojemněj mluví k hrudi,

jich drsný skřek a křik

mne dráždí, nudí.

Za povyk chraptivý

a za své peří pěkné

chce cukr, dáš jej, v ráz

tě v ruku sekne.

Neb dávat nestačíš,

vděk, lásku, vše jen líčí,

i do snů samoty

chraptí a křičí...