PAPRSEK SLUNCE (I)

Paprsek slunce hrál si se mnou s hora,

řídký to host.

Pod kaštany jdu šopeckého dvora

v minulost.

Kdo v minulost jde, není nikdy chudý.

Vše možno snít.

Pod kaštany jsou velké, prázdné sudy,

v něž lze se skrýt.

Zřím čílko dětské, jarem nadechnuté

jak luční květ.

A kamarády pozapomenuté

po třicet let.