PAPRSLEK.

CHUDÝM listím podjeseně

chvěl se slunce paprsk dlouhý

na kmen, mechu do zeleně

vrhal jasné, zlaté prouhy.

Kam pad’ z jara jenom chvíli,

kde mu v létě listí brání,

teď se milou září chýlí,

jako snivé pousmání.

Padni také v naše snění,

paprsku ty snivý, dlouhý,

když jsou v naší podjeseni

list i květ už přelud pouhý!