Paprslek zlatý...

Paprslek zlatý sletí už v kraje,

v korunách stromů mihá se, hraje,

až jeho žárem led a sníh tá –

zda-li už jaro? země se ptá.

První již vůně od strání vlaje,

ozvěnou písní šumí to z háje;

tisíce zvuků, nápěvů sta

v zurkot se proudu, v lesa šum tká.

A duše? slastí chvěje se cizí,

mračno že pochyb také v ní mizí;

naděj kde kryly ledy a sníh,

z poupěte květ se tajemný zdvíh

a jeho vůní duše má jata,

s první svou písní v náruč Tvou chvátá.