PAPRSLEK.

Paprslek mračen pronikl řasy,

co barev vsypal mi do šera,

z prachu si nitě tká podivné krásy,

elfů a vil jak duhové vlasy,

jaký to lesk a nádhera!

Po hřbetech knih, jež odřely časy,

v nichž světa moudrost je veškerá,

skotačí, míhá se vesele, hrá si

paprslek.

Odkud jen ke mně zabloudil asi

v pochmurné stíny večera?

Přišla s ním síla a důvěra,

setba snů v duši vlní se v klasy,

cítím, že příbuzný k němu se hlásí

paprslek!