Par těžkých závoj, mračen temný lem

Par těžkých závoj, mračen temný lem

na vrchy padá, na bradla se níží,

po táhlých svazích v údolí se plíží,

nad řekou krouží v kolotání mdlém.

Jak zpovědník, jenž nahýbá se k mříži,

by slyšel zprávu o dobrém i zlém,

stín vlající v pohnutí truchlivém

až k samé zemi kloní se a blíží.

A slyší žalobu na hrůzy smrti,

jež vše, co žije, potírá a drtí,

šept přitlumených stesků – mlha bledá

se v zármutku a v ustrnutí zvedá,

a brázdy v polích hluboké jak vrásky

jsou zmyty slzou soucitu a lásky.