PARABOLA O ZTRACENÉM SYNU.

Stín přes zprahlý se táhne úhor,

jejž dávno déšť už nezrosil...

Byl čas kdys. Dnes žár v srdci vychlad.

A já jsem o nic neprosil!

Vše banalním už tónem vyzní

a nespraví to špatný rým.

Jen chutě, hochu, slupky hryzni!

Vždyť mohl’s býti kdo ví, čím!

Vím, do bílého otců domu

se nevrátí ztracený syn:

Zůstane u svých dobrých vepřů

s tragikou časných souchotin.

Nač ještě snít o lásce, ženě?

Byl čas... dnes marno čekání.

Jdou domů vepři spokojeně,

a ve vsi zvoní klekání...