Parallela.

Na rozcestí hrdě štěp si vede,

rozvinuje v slunci listy hnědé

a junáckou silou v bujné pýše

haluzemi sáhá šíř a výše.

K němu blízký topol: „Pozor, kmeni;

štěpem u cesty být radno není!...“

Na to štěp: „Nechť otlukou mi plody,

líp, než topolem mřít bez úrody!“