PARASIT. (I.)

Tak často jsem se už svým srdcem před ní snížil –

proč mě tak mučí jen? – Vždyť jsem jí neublížil!

Ublížil, neublížil – ne jistě vědomě,

a jistě nikdy tolik,

jak ona mně.

Tak jsem ji v sobě choval,

jak vlastní duše kus,

tak v sobě opatroval,

ze sebe dával růst,

tak o vše se v ní staral,

o tělo, povahu,

tak s ní se hašteříval,

že miluje jen hru!

Svůj vlastní prospěch cítil

jsem v jejím prospěchu,

jak z vlastních jsem se těšil,

z všech jejích úspěchů.

Víc nežli milenku už

své dítě jsem v ní zřel,

jak přísná matka jsem ji

učinit lepší chtěl.