parašutistky

básník by řekl: rozhoupal větřík

veliké zralé pampelišky.

to my jen slezly radosti žebřík

a okoušíme výšky.

svobodné dcery dobyvatelů

spravedlnosti a míru

chtěly by vzkřiknout až k éteru

svou víru, v člověka víru.

vše je už zbraň – i to možná jednou

k obraně kvádrů svých dáme,

na zem však slétajíce rodnou

štěstím se zajíkáme.

pod deštníkem svých padáků

pohodu, plno květů,

s risikem křehkých plakátů

vracíme veselost světu.