Pařížanka.

Já veršem nebudu tvé líčit vděky

v té koketní a vonné ložnici,

kde halí tílko tvé jen hedváb měkký,

kde koberce jsou kroky tlumící,

kde probouzíš se v krajek něžném květu,

když vysnila jsi novou toiletu –

to vše juž každý ví, zná i tvůj sen:

Dnes Gracií jest všemu světu

la petite Parisienne.

Já nechci opěvat tvé ručky drobné,

tak pracovité z jitra v salonu,

kdy slunce ozlatí tam stolky zdobné

a parfum budí z lesklých flaconů,

kdy v psyche svou zříš okem pastelisty

na vlastní obraz svůj, kde pel jest čistý

všech líčidel co nádech zachycen –

dnes Venuší jest všemu světu

la petite Parisienne.

Verš můj se odmlčí, když v mihu bleskném

za rána modrého ty dáš se v let

na lehkém bicyklu a v ruchu třeskném

tříd slunných zmizíš, na motýlu květ,

v boulogneském lesíku, v alejí chladu

se ztratíš k zurčivému vodopádu

jak bílé holubice jitřní sen –

na dvoukolce své vládne světu

la petite Parisienne!

Či mám tě vykreslit v tvé jarní robě,

kdy na longchampskou vstoupíš planinu,

kdy vášně výšlehem vzplá oko tobě,

ten živý drahokam brv ve stínu,

dech zrychlený kdy chví ti třešní rtíků,

když sleduješ let shrblých jockeyčíků,

pro výchov koní jak bys žila jen?...

Svět imitací tvých jest zvyků,

ma petite Parisienne!

Či zachytit mám v laškující sloku

tvůj hladký flirt, boj slov o svůdné nic?

mám opěvat, jak každého teď roku

tvůj kmitne zjev v salonech exposic?

jak po novinkách pátráš pro svou vnadu

a chtivě slídíš v labyrintu skladů

po látkách divných barev, tkaniv, jmen?

Svět cupe rytmem tvojich kroků,

ma petite Parisienne!

Dnes malíř zbožňuje tě barev jasem

a tužka kreslíře tvůj zpívá chic,

ke cti tvé kuplet zvoní každým časem,

u nožek tvých si kleká dramatik,

tvým polibkem se milionář spíjí

a v loktech tvých se celý svět ti svíjí,

že na konec v tvé krásy věřím sen,

ty bytůstko s barveným vlasem,

ma petite Parisienne!