PAŘÍŽI

Procit’ jsem pod tvými kopulemi,

milenko, Paříži! soudruhu sdílný.

Vozidly pod zemí, nad zemí prolétám směry všemi,

otvírám obchody, chrámy, hostince, divadla, dílny,

jsem šíleně pilný,

bych prožil tvé zločiny, soutěže, slavnosti, sázky,

nenávisti a lásky.

V tančírně tančím opile kankán vilný

a hudbu chci, hudbu, třeba strojů neb moře,

abych zapět k ní mohl s plamenným gestem

blaho i hoře,

jež tekou jak proud, jak stoka veleměstem.