PAŘÍŽI.

Vítěznou ruku jsem žhavě tisk...

Kreščacká šumí thuje.

Jde vítěz k domovu, jeho zisk

diplomat odvažuje,

tomu sucho, tomu vláha,

bez intriky rovnováha.

Husita na Baltu s útesu

zdvih se a k Tobě patří:

šliť jeho vnukové bez hlesu

za Tebe, každý za tři.

Teutský furor rozbit v kusy

na věky již zůstat musí.

Udatní jsou tady, čekají,

ti neumějí bloudit.

Spravedliví se jen hledají

zločince lidstva soudit,

netolstojsky zjevit síly

v osudové pro svět chvíli.

Studený diplomat počítá.

A srdce? Horce bije.

Což byla nadarmo prožita

světová tragedie?

Viď, že, věnci když se zdobíš,

zklamání nám nezpůsobíš!