Park z večera.

Na starou zeď se stromy kloní,

v nich červánek již zhasíná.

Pod klenbou snětí pramen zvoní,

a v altán vede pěšina.

Na trávě krůpěj za krůpějí

ze stydlé mlhy vyvstává

a loubím, v kterém ptáci spějí,

se šíří vůně záplava.

Za parkem v dáli hučí řeka,

až sem je slyšet její sten,

a svitý lupen v trávě čeká,

až zplna bude zarosen.

Nad lesem ve své kráse celé

pak vyjde měsíc najednou

a protká řasy větví ztmělé

svou září zlatě průhlednou.

A jemná, lehká páry clona

pak ztají ráj ten mlčící,

kde v šerém skrytu čeká ona,

až přijdu, blahem zářící.