PARK.

Park vlídně často kyne do snů mých,

ten, v kterém rád jsem zapadával v snění

kdy stín se houpá na všech haluzích.

Jej vidím, jak je zadumán a tich,

pln schůzek tajných, písmen v každém kmeni,

pln stmělých chodeb, jako den když není,

jen večer, soumrak, sladké šero v nich.

Pln vůně, ptáků a pln snů a ticha,

co venku těžký hlučí vůz a míchá

se s křikem vozky, jenž jde kolem latí.

Pln bílých vidin, ve stínu i zlatě

když komtessy se mihnou v bílém šatě

a v alejích se stmívajících tratí....