parnasie

bučina se shůry dívá

na mokřinu luk.

takhle to být voda živá,

křišťálový palác skrývá,

bílých srdcí tluk.

štíhlá těla, žilky bledé,

křehké krásy lán.

a když večer soumrak zpřede,

k tanci nahé panny svede

pozdní letní van.

uslyšíš tu snad i píseň

plynout po vlnách;

spadne z mysli marná plíseň,

tichoučká ta sladká píseň

pozdravuje v tmách.

pozdravení krásy dětné,

příslib nových jar

roní květy pětičetné,

panen bílé tváře květné

do večerních par.