PARSIFAL

Podle slastného sadu vede mne stezka.

Divoženky kynou mi z křovin;

brání mi v pouti, slibují, vábí.

Ale svědomí nutí,

abych byl odolný, nepodleh’ svodům.

Trpně se vzdaluji,

rdousím sten srdce.

Stoupám stezkou, jež cílí k temeni vrchu.

Odtud již nevidím sadu, neslyším hlasů...

Přede mnou vyrůstá chrám

s posvátným grálem