Partie z lázeňského parku.

Jen teď, kdy první dnové máje

v kout každý kouzlí zeleň, květ,

kdy první koncerty své hraje

sbor ptáků, přišlý z dálky zpět,

kdy do zelena zbarví tůni

stín stromu, rákos, lekníny,

kdy začíná vzduch chvít se vůní,

jež stoupá z lesů, lučiny,

tak volno je tu v svěží kráse,

v té trávě blíže hlubně vod,

že dítětem se cítíš zase

a hvízdáš s ptáky o závod.

Však až tím krajem počne vláti

vzduch žhavý, jímž vše uvadne,

až bor stín tmavší bude stláti,

až saisona zde zavládne,

kdy po cestičkách, slunných stráních,

i v lese, kolem jezera

od prvních zlatých svitů ranních

až do červánků večera

s tím zrakem shaslým v bledé líci

a plaid na chorých prsou svých,

a s holí v ruce modrající

dav bude sedat nemocných –

pak les ten v plné léta síle

v tvé duši vzbudí větší žal,

než v podzimku, kdy vítr kvíle

by už mu žluté listy rval...