Páry.

Modré páry kreslí něco

na kulatém štítu tam,

dole dříme město v šeru,

jenom měsíc žije sám.

Dole ticho, měsíčná jen

oživena půl,

měsíc – město – modré páry –

zdá se, že zřím Istambul. –

Vlna šplouná, mezi vežmi,

mešitami měsíc hrá,

modré páry obskakují

jeho kvítka dřímavá.

Na Bosporu ticho tlačí,

loďky – němé labuti,

plachty šedě v šeru svítí,

jakby lkaly v zármuti. – –

Modré páry zašly v dáli,

přenesly se přes měsíc,

sen jest pryč i s Istambulem,

měsíc zas má práznou líc.

Po snu mám, již jsem vám pravil,

kol měsíce kolo jest,

dnes mám mrtvé upomínky –

nazpět jsem už ze snů cest.

Poučení z toho krátké,

tractatus to o parách,

všecko pára, jedna živá,

a druhá jest na marách.