Páry.

Ze řeky se páry noří

od pramene až ku moři.

Smrť rve hlavu mladou, starou.

Vzhůru duše plynou s parou:

vzhůru ptačí hlas i dravců puch.

Na nebi se shluknou v chmury,

v děcka život kane s hůry:

rudá růže na rty děvy,

do básníka něžné zpěvy,

jed v lichotné rty proradné,

v hruď boháče sněhy chladné,

ve vojína touhy dravé,

mnichům kápě z mlhy tmavé. –

Stojí v mračnech duší davy,

vrazí v sebe vzdorné hlavy,

v blesk se slijí, na zem střelí,

žhoucí syn to šerých času,

zrozen ve hromném zápasu. –

Pára stoupá, padá zticha,

zem jí ssaje a vydýchá

stejné proudy vždy. A život všech

trvá jeden plachý země dech.