PASAČKA

Za večera sám

spěchám k pasekám,

panenka má

ovce pase,

duha sama

usmívá se –

utekla mi – kam?

Ovečky už jdou,

proč ji nevedou?

Tam se sklání

pro borůvky,

půjdu za ní

s dvěma slůvky

za svou panenkou.

Červánky se rdí,

klečí v kapradí,

zástěrku si

odvazuje,

hejno husí

nad ní pluje,

snad mne nevidí.

To snad na šišky

nebo oříšky?

Sukni stáhne,

klekne zase

a kam sáhne,

světluška se

vznese do výšky.

Kleknu tiše k ní.

Jen se nelekni!

Do sukně tě

také složím,

jsi na světě,

kvítkem Božím

v rose večerní!

Ovečky už jdou.

Jen ať utekou!

Ať se doma

ptají, kde jsi,

panenko má,

ukažme si

tichou lásku svou!