pasačka

pasačko z polonin, jak červen voní,

kolik jsi, dítě, měla tehdy jar,

modré dny hořců zdravicemi zvoní,

macešky v trávě modré slzy roní,

modrými tóny zpívá jarní var.

modrými tóny hořec s větrem zpívá

po vlnách hor, kde se už nerubá,

plechovým zvoncem kravka volá snivá,

přišli jsme nevhod, holubičko sivá,

za jalovcem jsi měla holuba.

a ve tmě očí svit, jenž prozrazuje

sen jarní mdloby v širé samotě.

u napajedla také v olších pluje,

když vítr se sluncem je pomiluje,

panenky útlé v jasné nahotě.

souzvukem dlouhým zurčí polonina

jak mléko z dojnic pilné majerky,

pijeme rozkoš z vyhřátého klína,

štědrou je chvilku tvrdá domovina,

pasačko neleň z malé odměrky.

na vlnách hore kveteš v horské trávě

a ze šťav svobody máš ruměnec.

život se tváří dobrácky a hravě,

by za čtvrt roku vrh’ tě podnikavě

zas v bídu sela, starý kravěnec.