PASAČKA.

Krůpěje rosy na trávě

se třpytí v slunečném jasu,

na květu motýl ještě spí

a já už kravičku pasu.

Na hlavě čerstvý věneček,

nožky bílé a bosé,

a podkasanou sukničku,

se brouzdám v perlivé rose.

Žežulka kuká vesele

do luk od lesa kraje

a já si zpívám písničku

milou jak dechnutí máje:

„Jen má-li hoch můj přec mne rád?“

a v trávě čtyřlístek hledám.

Ó, najdu-li ho, nikomu,

než jemu, v světě ho nedám!

„Jen má-li hoch můj přec mne rád?“

žežulko zakukej, – ano?

Ona mi kukla nastokrát

v to krásné, slunečné ráno.