Pasecká Marijánka.

To je žena jako kytka,

tváře růže, oči kvítka,

svižné nohy jako láňka:

je to z Pasek Marijánka.

Nevysoká, silná, zdravá –

Valaška to, věru, pravá,

ruce tlusté jako války

do práce, ne do zahálky.

Či už víte něco o ní?

Nebojí se páry koní;

ať si podkověnkou tlukou,

zastaví je jednou rukou.

Má vám sílu! Svalí muže,

ba i více chlapců zmůže,

tlustou větev v prstech smačká,

v běhu předhoní vám ptáčka.

Dělať umí, co jen chcete:

kácí dříví, šije, plete,

za stavem tká, dřevo rube,

umí práce jemné, hrubé.

Ale dosud svobodná je,

s mužskými si jenom hraje,

z mužů chtěli by ji mnozí,

nechce, radš prý pásať kozy.

Řícť si nedá, je už taká: –

dřív prý měla na vojáka

myšlení, – pad’ v pruské vojně,

naplakala se proň hojně...

Od té doby žije sama.

V celém okolí je známá,

všichni lidé: staří, mladí,

mají Marijánku rádi.