PAŠEK PIJAN.

Pozdě z krčmy přivrávoral domů.

„Peníze chci, ženo, u sta hromů!

Peníze chci, slyšíš? Ať mne ďas,

jestliže dnes tvrdé hlavě tvojí

ustoupím – ať spásu mne to stojí!“

Na stůl uhodil, až kahan zhas’.

Do okna v tom buch! a dvé se očí

jako žhavé uhly po něm točí...

„Čert!“ – a na zem padl ve mdlobách.

V bezvědomí na lože jej žena

odnesla a zřela poděšena,

jak i ve snu lomcoval jím strach.

Druhého dne k domku davy lidí

v proudech putují a s hrůzou vidí,

co se mluvilo, že není žert;

na okně jsou dosud drápů stopy,

takže jenom dítě nepochopí,

u Pašků že návštěvou byl čert.

Změnil Pašek svoje živobytí,

ke zpovědi chodil, nechal pití,

pokorně se při mši v prsa bil.

Kdyby věděl, z lesa že sem světlo

paní sovu zvábilo a spletlo,

jistě podnes statečně by pil.