Passáž deskriptivní.

Tu villu pod lesem na trávném svahu

se krčící, jen slunce milovalo

a před večerem líbávalo dlouze...

A za ní, pod ní, tmavé, tiché lesy

až v obzor, v nekonečno sáhající,

rozteklé, bílé skvrny na paletě,

kdes dvorce v modře zelenavých čarách,

jímž lemováno čekankové nebe...

Tu o světě a o všem beze zvěstí,

mučivých vzpomínek a bez nadějí,

střásalo léto listy rudé mědi,

bolehlav před zápražím vadnul denně

a muchomůrek hlavy šarlatové

na krajích lesa hnědly v prudkých deštích...

Jen stařec veselý v nankynkách bílých,

a služka v čepečku s bezzubou bradou,

pak já a bílý, obrovský pes žili

jsme v poušti té. Na vratech uzavřených

závora skřípala, po suchých šiškách

králíci harašivě přebíhali,

včel bzukotem vzduch zvonil rozžhavený...

Dny celé u potoků prochodili

jsme se starcem a slova nemluvili,

zlatistých pstruhů karmínové skvrny

s vášnivým obdivem jen prohlíželi

a k večeru pak mlčky, unaveně

(když puškvorec tou prudkou voněl vůní)

na most si sedli z kůlů tenkých sbitý

a sbalovali udic dlouhé šňůry. –

A jenom zřídka vzrušen slyšel jsem

výčitku, výkřik: jednotvárný tluk

třímané v černých pěstích sekery

v hlubokém lese, akkord stlumený,

tenounký tikot cestářova kladiva,

posupný pohled umdleného chodce

kdes v bahnité, plazivé pěšině...