PASSIO

Přichází doba, pod křížem se stul,

nad tebou Ježíš dlaně rozvinul,

srdce je otevřené zcela

nachově do mramoru těla.

Krůpěje táhlé kanou dech co dech,

déšť splývá srdcí po všech úhorech

pro vše, co leželo tu ladem,

by vzešlo žatvou nebo sadem.

By skály zdrobily se v sypkost hlín

a hojnosti svůj otevřely klín,

co bylo jalové v svém zrodu,

by neslo sladkou tíži plodů.

By požehnání divem nesla zem,

by kvetla radostí i pokojem

a vroucí rozpjetí dvou dlaní

by bylo duhou požehnání! –

Ó buďte pozdraveny, předrahé

vy dlaně, žertvo viny neblahé,

nad zemí duhou v hrůzy děse

symbolem míru zvedejte se!