PASTEL

K soše Herma bílá

jen se schoulila,

a co svalů síla,

k ní se tulila.

Vášeň supá za ní,

chví se jilm i hloh,

sráznou řítí strání

sem se kozoroh.

Ticho! – Ztichly třtiny,

děsem hvozd se chvěl,

faun trysk do mýtiny,

dívku neviděl,

dál hřměl jako slepý,

rozvzteklen jak býk,

ryl zem, mech se třepí...

strašný okamžik!

O dub rozsochatý

roztříštil si skráň,

dub soucitem jatý

listí sype naň.

Dívka usmála se

v sladký, vonný vzduch,

nad ní v slunce jase

poklidně stál – bůh!