PASTEL.

Potulný zpěvák s loutnou

je Podzim odraný.

Jak blíž’ jde, stromy žloutnou

a mlhavé jsou dny –

O zašlém zpívá štěstí

hlasem jak puklý zvon;

listí mu větrem chřestí

v skřípavý loutny tón –

Jde sadem a jde lady,

a všude lze jej zřít,

lancknechta z maškarády,

jenž v očích slz má třpyt –

však přec se vznáší v tanci

nad bílou silnicí.

Má sladké hrozny v ranci,

zlať s modří tesknící...