Pastoušek.

V utěšeném raním čase

Felix hošík stádo pase.

Zvonek s věže po okolí

lahodně se rozhlaholí.

Vesničany na mši volá,

pastoušek mu neodolá.

Rád by při mši toho rána

uctil vroucně Krista Pána.

V prostotě své na zem kleká,

mluví k Bohu slova měkká:

„Po mši toužím bez úkoje,

pas tu zatím stádo moje.“

Čile vstane, rozběhne se,

v kostelík jej touha nese.

A že skot je osamělý,

slétá s hůry anděl skvělý.

Pokyne jen snítkou svěží,

celé stádo za ním běží.

Kolem něho v pěkném ladě

popásá se pohromadě.

V kostelíku dokonána

svatá obět Krista Pána.

Hoch se vrací od oběti,

anděl k nebes výši letí.