PASTUCHA.

Ve srdci jemu smutek vznik’,

a slza padla na trávník.

Na flétnu prsty položil

a smutné zvuky vynořil.

I vzlétla píseň do vzduchu:

„Ach kněžny není pastuchu!“

Po lese kníže na honu:

„Jaká to hudba do stonu?“

A flétnu rozťal v mžiknutí –

„Již hrej a zpívej po chuti!“

I zalkal pastuch do lesa:

„Již srdce tebou nezplesá!“

A zalkal smutně do vzduchu:

„Ach kněžny není pastuchu!“