PASTÝŘ.

Na trávném vrchu

jarního času

zamyšlen těžce

ovce své pasu.

Darmo mi jasné

slunéčko svítí,

darmo se pro mne

rozvíjí kvítí.

Darmo zde háje

zelené čnějí,

darmo v jich houští

ptáčkové pějí.

Darmo mně v trávě

koníček cvrčí,

stříbrný darmo

potoček hrčí.

Radostí mou co

mohlo prv slouti,

všecko mne mrzí,

všecko mne rmoutí.

Lilida dcera

ubohé vdovy,

Lilida sličná

jako máj nový.

Jala mé srdce

sama jsuc jata,

stejná v nás obou

milost vře svatá.

Teď mne však osud

oddělil od ní,

slyšte můj nářek

Bohyně vodní!

Srdce mé stále

po ní jen touží,

na ni jen myslí,

pro ni se souží.

Jako mha časy

zmizely oku,

co sem pas stádo

při jejím boku.

Tak jako dětel

okřívá rosou,

tak jak on vadne

podťatý kosou.

Tak i mé srdce

při ní hned mladne,

teď ale mdlí a

pomalu vadne.