Pastýř a ovce.

Kdož nevchází dveřmi do ovčince,

Ale jinudy: skrz okna, střechu,

Za zloděje jmín a za zločince,

Stíhán bývá takou pro neplechu.

A kdo vchází dveřmi dověrně a směle,

Pastýřem jest, kterého zná stádo celé.

Vrátný otvírá mu, chce-li s ovečkami

Na pastvu jíť z domu; a ty ovce samy

Po hlase ho znají, každá zná dle jmena,

Jímž ji volá pastýř, jímž je vyznačena.

A když volá pastýř, vypouští je z domu:

Ovečky se hrnou vše až mile za ním;

Kam jde, jdou, a netřeba jich nutiť k tomu

Ani křikem ani násilím a štvaním:

Ovečky jdou samy po hlase a slovu Pastýřovu.

Cizince však, který pastýřem jim není,

Mimo sebe věčší jeho lahození

Neposlechnou, ale před ním na útěk se dají;

Neb, že jeho nejsou, po hlase to znají.

A ty pravé dvéře do ovčince já jsem:

Kdo skrze ně vchází, mým se řídě hlasem,

Dojde spásy, ovcí pastýřem se stane,

I nalezne pastvy hojné, požehnané.