PASTÝŘ.

Už ten pastýř dohalekal,

jenž na milou v lese čekal.

Čekal, čekal, na rozcestí,

kudy měla trávu nésti.

Čekal, čekal, až se tmělo –

V lese cosi zapraštělo:

Suchá haluz pod nohama –

Milá jde, však nejde sama.

K myslivci se vine k boku,

rty tkví na rtech, oko v oku.

Pastýř sotva očím věří:

jak vlk přikrčil se v keři.

Obuškem se ohnal po ní:

klesla, s čela krev se roní.

Šel se udat helekaje:

v žaláři se z viny kaje.