PATER NOSTER.

Synové země! chvíle sbratření je,

ať pýcha srdcí shnětena je pod pěstí,

ven rvete závist, která z bídy tyje,

již ocelili jste v své bolesti.

Jak krutý stín ať pohrdání sejde,

jež truchlým očím nechali jste číst,

ať lásky čisté símě v srdcích vzejde,

jež dlouho prohnívala nenávist.

Ať z očí vašich šlehá v rozjiskření

a skráně vaše vroucně posvětí,

ať divem přesvatého okamžení

vám rozpne ruce k bratrskému objetí.

Ať rozkoš bratrství nás prolne žhavá,

a ze zápalu mystického blesk

ať v srdce zákon Lásky vytesává,vytesává

jak na Sinaji do kamenných desk.

Zrak vznícený pak svatým plamem Víry,

snům dejme rozkvést sladce šíleným

o Otci, který vládne nad vesmíry,

kde jiskří cesty k rájům ztraceným.

Jenž dědictví nám do věčnosti schrání,

než vyhnanství se skončí tvrdý čas,

a myslí na své děti v usmívání,

jak královský jim purpur vrátí zas. –

A v rozvroucnění citů do ekstase,

kdy ret náš v chvění zajiká se až,

tu modlitbu ó šeptejme tak blaze,

tak oddaně, tak dětsky: Otče náš!