Pater noster

Šílenstvím lásky, jež se vzdává cele,

my děti Tvoje, my Tvůj rod;

pod nohou Tvojí nebe hvězd se stele,

my země nakažený plod.

Tvá věčnost bez hrází a bez prostoru,

jak zrnko písku v ní náš den,

Tvé plesy jsou všech archandělských sborů,

náš pláč je, a náš sten.

Ty sluncem záříš v chory nevinnosti,

nám duši zhlodal hřích;

ó rci, je žár to Tvojí horoucnosti

tak Tebe zvát, či jen náš pych?!

Tys harmonie luzná všehomíra,

my jeho drsný nesoulad,

jest milosrdenství Tvůj soud a míra,

nás nenávist zná pouze drát.

Nuž! než-li vtiskneš stigma v naše čelo,

jímž na věky jsme syni Tví,

dej, království by zemí rozpučelo

nám sladkého zde bratrství!