Pátý květen 1821.

V šírošírém moři v dálce

Zaznívá kýs smutný ton;

Nevolá to trubka k válce,

Hrana vyzvání to zvon.

Muž, jenž králů trůny bořil,

Svého věku první rek –

Muž, ach! jemuž svět se kořil,

Zbaven moci končí věk.

Na svém loži leží bledě,

Jenž má jít na boží soud;

Antomarchi vedlé sedě

Zkouší, jak jde krve proud.

Kolem stojí soudruhové,

Žal v jich tváři má svůj stan;

Stranou číhá Hudson Love,

Lhostejný ten Angličan.

Jižjiž končí – již se tají

Srdce prv tak bujný tluk –

Druzi slze utírají,

Kol zní bědování hluk.

Antomarchi slzu stírá

Pravě: „Císař mrtev jest!“ –

,Dvakrát se zde neumírá,‘

Hudson dí; ,teď hodin šest.‘ –

Proto zní to v šíré dálce,

Vzduchem smutný táhne ton –

Nevolá, ach! trubka k válce...

Dokonalť Napoleon! –