PAUL’ VERLAINE!

Paul’ Verlaine! Kníže tuláků!

Svol, abych s Tebou se sbratřil!

K těm, jimž zášt k žití plá ze zraků,

i já jsem, ubohý, patřil!

Mou filosofií byl smutek jen.

Jen polibek v úsměv mne zlákal.

A údery vzpomínek porážen

jsem hluboko klesal a plakal,

však nejbližší krčmu jsem naplnil

zas smíchem a zářivým vtipem.

Ó Bože! I já, i já jsem byl

tím pravým tuláckým typem!

Od kraje jsem ku kraji putoval

s nesmírným v srdci svém smutkem,

však úmysl, abych svůj umořil žal,

doposud nestal se skutkem!

Z lesů, jež snům Tvým dávaly šat,

vstříc teskný pláč hudby mi vyšel.

A když jsem své líce do dlaní klad,

i Tebe jsem plakati slyšel.

Paul’ Verlaine! Kníže tuláků!

Svol, abych s Tebou se sbratřil!

K těm, jimž zášť k žití plá ze zraků,

i já jsem, ubohý, patřil!