PAUL VERLAINE.

Clown života jde v stříbře luny domů –

ach, kdyby znal jen, kde ten domov jeho!

Kdes v koutě parku usedá v stín stromů

a zírá k divům nebe hvězdnatého.

A tiše zpívá... o světicích z ráje...

o ženských tělech... o životním hloží...

A odevzdává sebe usínaje

v ochranu andělů a vůli boží.

Pak zdá se sen té duši hladovící,

že všechny její touhy splněny tu:

je rozšafníkem... ctí jej domovníci...

a holedbá se v slušném blahobytu...