PAVEL MICHNA.

Z Budyně byl Pavel Michna,

řeznický jen kluk,

po loupežích duší vodil

Jezuitův shluk,

od táty jim nosil maso

do odlehlých míst,

za to hocha toulavého

naučili číst!

Vděčně se k nim Michna plazil,

jako slizký had,

až honáka na studie

vzali v Ingolstadt;

zdařil se jim podle chutí,

do Čech přišel zpět,

pak o vlasti zahynutí

přičinil se hned.

Pavel v Němcích vyškolený,

dnem i nocí čil,

za peníze jezuitské

mečem řezničil;

chytal české uprchlíky,

jezuitův zvěd,

hvizdli jen a hned jim Pavel

na vějičku sed’.

Pacholků si najal záhy

a honáků sbor,

chodil chytat rebelanty

do moravských hor;

dostalť dukát za prostého,

za šlechtice pět,

do Prahy je na provaze

k jisté smrti ved’.

Bratrského chyt-li kněze,

dostal zlata hrst,

kudy vedl ubožáky,

krví sákla prsť;

vraždil otce, vraždil matky,

děti bral a v spěch

v jezuitských odchovávat

dal je klášterech!

Pilně Pavel reformoval

po vsech, po městech,

pálil chyše, trýznil matky,

až se tají dech,

tak lid týrat nedovedl

ani mistr kat;

učil děti rodiče své

děsně proklínat!

Starý Michna z Vacinova

ženě pro radost,

z volů, telat porážení

na šlechtice vzrost’,

Pavlovi však, jeho synu,

více padlo v plen,

z jezuitské vůle pánem

včas byl uroben.

Pavel Michna z Vacinova

říšské hrabství lap’,

avšak v podlé duši, v srdci

vždy byl stejný chlap;

půl zajíce v erb mu dali,

hrdě hlavu nes’,

ale Češi, již ho znali,

říkali mu pes.

Psal se hrabě z Weizenhofu,

Němcem být jen chtěl,

by se snad zaň český člověk

někdy nestyděl;

ale Čech se stydí přece,

třebas dávno shnil;

i tu hlínu svého hrobu

lotřík zohyzdil!

Tak se ondy honák Michna

darebáctvím vznes’,

až konečně podlou duší

ďáblům v náruč kles’;

klet byl lidem vším, zlá pověst

po něm zbyla jen,

div, že nebyl Jezuity

svatým prohlášen!

To byla ta šlechta nová,

jež plnila zem’,

heslem měla: „Nemáme-li,

tož si nakradem’!“

To byla ta nová šlechta,

to byl vlasti pel;

a ten posud v rodných polích

bují nad plevel!

Kandidáti nové šlechty,

pohlédněte sem,

kterak člověk psem se stává

a pes hrabětem;

honákujte, padělejte,

byť byl táta švec,

snad do erbu jakous botu

dostanete přec!

A vy černí zakuklenci

tyčte hlavy zas,

však on na vás jistě vzroste

nový Klement v čas;

za útrapy naše hrozné,

za vír běsných zlob

zaplatí vám po zásluze

lidstvo nových dob!