Pavla.

Tvé spanilé a věrné oči hnědé

tak hedvábný a měkký mají lesk,

že jediný kam paprslek jich sjede –

je vlídno hned a vešker mizí stesk!

Tvé srdce vždy je dobré tak a vlídné

a tolik chová citu pro lidi,

ó, dojista že mnohý, kdo Tě shlídne,

mi přízeň jeho s hněvem závidí!

Leč já jsem rád, že v žití vřavu pestrou

můj dobrý anděl dal mi Tebe sestrou

a s pýchou zvu se bratr Tvůj i druh.

A pravdivou si vážím Tebe cenou,

neb vím – Ty nejsi všední jenom ženou,

a než Tvá ženskosť – větší je Tvůj duch!