PAVOUČEK.

Sám pozdě v noci doma,

čtu přísnou knihu astronoma,

čtu o nezměrnu let...

List obrátit chci zlehoučka –

a vidím pavoučka,

jenž na okraj si sed’.

Mne věčnost láká šerá,

a na té stránce sedí efeméra –

list zvrátím, zhyne hned!

Ta věčnost, jež mne dráždí,

zda ta jí nezavraždí?

Oč zkrátím její svět?

Jen o vteřinu jsoucnosti –

i ta je věčností!

Cos neodbytně táhne ruku zpět...

Kdos velký zdá se blížit –

byť vteřinu jen, chci ji vyžít!

A já dnes nedočet’...