Pavouci

Hle – loupežníka v zbroji skvělé,

jenž všechno sítí tarasí,

hle, zuřivého nepřítele,

jenž vyrvat kořist nedá si –

proč každá síť však visí prázdná,

i když ji zříš snad nad stájí?

– Pavouci asi nemodlí se

a tak se žádný nenají! –

Tak pravilo mi děcko kdysi,

co v hloubce chodeb pincetou

jsem lovil aspoň hospodáře,

když mouchy si to nespletou.

– Já myslím, že jsou přece zbožní,

vždyť to je sítí dokola,

a myslíš, že té prosbě němé,

kdo svatý je, snad odolá?

– Ty myslíš, že je krmí v noci

snad Spasitel náš laskavý?

– Tak asi! Vůbec mně to s nimi

neleze nějak do hlavy.

Čím krmil by je? – Hrozinkami –

ozval se hlásek nesmělý

– včera jich matka talíř měla

a k ránu všechny zmizely!